Nebezpečí, které nebolí.
Vysoká úroveň české diabetologie.
Počet amputací by mohl začít klesat.
V naší zemi žije kolem 800 000 diabetiků a pravděpodobně dalších 200 000 netuší, že tuto nevyléčitelnou nemoc má. Cukrovka totiž nebolí, jen plíživě ničí důležité orgány našeho těla – např. cévy v nohou, očích nebo ledvinách, a postupně může vést až ke smrti. Dosud se přesně neví, co onemocnění způsobuje, lépe řečeno co přesně vede k oslabení nebo ztrátě schopnosti slinivky břišní vytvářet nenahraditelný inzulin. Nevyléčitelná nemoc ale nemusí vést k ošklivým následkům. Je-li včas poznána, dobře léčena, pacient dodržuje zdravý životní styl, diabetik ani nemusí být nemocný. Může pracovat, sportovat, užívat si všechny radosti života.
Předsedkyně České diabetologické společnosti, přednostka Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM) prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc., říká: „Je bohužel pravda, že přes světovou úroveň naší diabetologie – máme totiž nastaven takový systém péče, který není v evropských zemích ani v USA běžný – jako bychom v něčem stáli na místě. Myslím tím myšlení, chcete-li kulturu pacientů. Tisíckrát můžete opakovat, že obezita, nedostatek pohybu, nezdravá strava a kouření jsou téměř zaručenou cestou k diabetu a jeho komplikacím, stejně se znovu a znovu potkáváme s naprosto nezodpovědnými lidmi. Proč? Podle mě je veřejné mínění deformováno třeba reklamou. Co denně vidíte na obrazovkách, billboardech nebo v novinách? Reklamy na cukrovinky, čokolády, limonády… Stejně tak různé volně prodejné léky a doplňky stravy. Co je opravdu účinné, to platí pojišťovny a do žádné reklamy to nesmí. Takže nepřeháním, když řeknu, že reklama je zaručeným zdrojem informací o potravinách, kterých bychom se měli spíše vyvarovat.“
Přestože naše republika není veliká, česká diabetologie umí i těm svým často nezodpovědným pacientům pomáhat opravdu špičkově. Institut klinické a experimentální medicíny je obecně populární svým transplantačním programem. Avšak nejen srdce nebo játra, ale velmi často diabetem doslova zničené ledviny společně se slinivkou tu nacházejí nové příjemce, aby doslova otočily jejich život k lepšímu. V přepočtu na obyvatele jsme v transplantacích slinivky a Langenhansových ostrůvků (právě ty jsou zdrojem přirozeného inzulinu) na prvním místě v Evropě.
Příběh pana Josefa
Vysoký, štíhlý a usměvavý Josef pochází z východních Čech. Zrovna v den naší návštěvy ho propouštěli po retrantrasplataci slinivky. Původně dostal novou ledvinu a slinivku před šesti lety, nyní jeden orgán přestal pracovat. Ale vše dopadlo dobře a pan Josef odjíždí za svou ženou a dcerou. Obyčejný člověk, původně soustružník a řidič, dnes invalidní důchodce, sice bude muset po celý život brát důležité kombinace léků, ale jako zkušený pacient dobře ví, že to zvládne. Takže má jediný problém – už by uvítal první vnouče. Tento příklad ukazuje nejen vysokou vědeckou úroveň IKEM, ale také obrovské náklady z veřejného zdravotnictví, které na léčbu následků diabetu věnujeme. Asi dvě třetiny nákladů, které stojí léčba cukrovky, se vydají na její komplikace: poškození srdce, ledvin, očí. Správná léčba jim může předejít. S tím však kontrastuje přístup mnoha pacientů, kteří nad nebolestivou nemocí mávnou rukou, na pravidelné prohlídky a krevní testy nechodí, pochutnávají si na nezdravých potravinách a nápojích – a doufají v zázrak. Důsledky jsou velmi vážné a někdy nepomůže ani sto profesorů, zejména když člověk přichází ve velmi zanedbaném stavu. Také zdravotní pojišťovny nikoho nemotivují, aby žil zdravěji. Politici to od nich ani nechtějí. Stát raději platí následky, místo aby podporoval prevenci.
Jsou i dobré zprávy
V našem životě i v medicíně trvají zcela přirozeně některé věci dlouho. První rozsáhlý diabetologický program zahájilo naše zdravotnictví už v osmdesátých letech minulého století. A teprve nyní se dostavily první efekty. Prodloužila se průměrná délka života nemocných s cukrovkou, je téměř stejná jako u zdravých, a doprovodné projevy – vysoký krevní tlak, množství tuků v krvi atd. začínají u českých diabetiků dosahovat lepších hodnot. Diabetická centra v celé republice umějí už také mnohem lépe čelit hrozivému následku neléčené choroby – tzv. diabetické noze. Ročně musí být kvůli diabetické noze amputováno 8000 pacientů. Těžký zánět nervů totiž vede k úplné ztrátě citlivosti, a nemocný si pak nevšimne, že si nohu poranil – může se vážně popálit o topení, může si způsobit velké infikované rány, když se mu do boty dostane střep, může se dožít vážného postižení jen kvůli malému kamínku. Cukrovku vždy provází i postižení cév, takže se noha hůře prokrvuje. Těžká infekce, a doslova otrava, mívala po léta jedinou léčbu – část nebo celou končetinu amputovat. Dnes jsme úspěšnější v léčbě bez skalpelu nebo jen s mnohem s menším chirurgickým zásahem:
„Úspěch začíná u každodenní prevence – pečlivá prohlídka a mytí nohou, vhodné boty a respekt k pokynům lékaře. Dnes umíme zlepšit průtok krve končetinou, třeba i by-passy, potlačit infekci antibiotiky, lépe čistit postižená místa, máme nové způsoby, jak nohu odlehčovat, prostě můžeme amputaci odsunout až na poslední místo. Zkoušíme stále nové metody. Diabetes postihuje pořád mladší a mladší ročníky. U lidí v produktivním věku, s malými dětmi a velkými životními plány, je pak částečná nebo úplná amputace nejen vážný zákrok z hlediska medicínského, ale i sociálního. Takže tato společenská souvislost naprosto mění náš pohled na rizika tzv. diabetické nohy. Byla bych ráda, kdyby změnila i pohled pojišťoven a některých kolegů v terénu, abychom mnohem častěji odvraceli radikální zákroky a končetiny lidem zachránili.“
Pan Michal má docela štěstí
Už devatenáct let si musí bývalý hutník z Poldovky čtyřikrát denně píchat inzulin. Ani jsme nepřijali nabídku podívat se na kůži na jeho břiše. V poslední době mu přibyly obrovské bolesti v nohou, hlavně v noci. Špatně fungující céva ve stehně se stala bariérou pro dobré okysličení celé končetiny. A prsty začaly odumírat. Bez skalpelu to nešlo, hrozilo i nevratné poškození a amputace v bérci. Zprůchodnění tepny zabralo a máme před sebou dalšího pacienta s úsměvem; už se těší na chůzi po svých a na návrat domů, i když bude muset chodit na kopytu, jak sám říká. Nyní se po oddělení pohybuje na vozíku a dobře si uvědomuje, jaký je to rozdíl. Program léčby komplikací diabetu v IKEM je ambiciózní a úspěšný plán, který má přinést a už přináší novou funkci současné medicíny – nejen zahraňovat životy, ale pokud možno udržet jim vysokou kvalitu. Nejde jen o samotné pacienty, amputace nohy vždy přináší zásah do života celé rodiny, někdy dramatické změny v životní úrovni, v bezbariérovém uspořádání bytu, v dostupnosti sociálních kontaktů. Bez přehánění můžeme říci, že každá alespoň částečně zachráněná noha, není jen soukromé vítězství. T. Pelikánová má krásné přání: „Denně zažíváme velkou vděčnost našich pacientů. Dobře si uvědomují, co jim mohlo hrozit, a věří, že už bude lépe. Chtěla bych, aby se stali také jistými symboly nezbytnosti odpovědného vztahu k vlastnímu zdraví. Takový vztah totiž žádnými léky ani skalpely nikdy nenahradíme.“
info
Kdo je prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc.
Přednostka Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Předsedkyně České diabetologické společnosti. Autorka pěti monografií a mnoha desítek článků v odborných časopisech. Působí v řadě českých a mezinárodních odborných společností. Vedle vědeckých aktivit se věnuje každodenní praktické péči o diabetické pacienty.
Foto: Jan Šilpoch
Příspěvek Epidemie se (zatím) šíří pochází z Můžeš.cz
